Úvodní stránka > generál Heliodor Píka

generál Heliodor Píka

          

 

            * 3. července 1897 ve Štítině u Opavy

           †  21.června 1949 v Plzni-Borech

Životní příběh generála Heliodora Píky je příběhem statečného muže, který nikdy nezradil své ideály a nezpronevěřil se svým zásadám. Je to příběh hrdého a odvážného muže, který do poslední vteřiny života hájil zájmy národa, nadřazoval je zájmům osobním, postavil se komunistické mašinerii a za svou víru položil  život.

 

Heliodor Píka se narodil v rodině vesnického koláře. Pocházel z velmi početné rodiny, měl osm sourozenců.  Ve Štítině vychodil obecnou školu, dále studovat na českém gymnáziu v Opavě. Jeho další osudy poznamenala první světová válka.  V roce1915 složil dodatečně maturitní zkoušku. V říjnu byla mobilizace a místo studia nastoupil službu u zeměbraneckého pluku v Opavě, kde absolvoval kadetní školu a dostal hodnost praporčíka. V červnu 1916 byl poslán na ruskou frontu. Jako jeden z mnoha pak v červenci 1916 přeběhl k ruské armádě a přihlásil se do Československého vojska a nastoupil jako dobrovolník do Francie. Byl zařazen k 21. čs. střeleckému pluku ke zdravotní službě. S plukem  prošel těžkými boji na alsaské frontě, kde prokázal  velkou statečnost a odvahu když nasazoval    H. Píka jako francouzský legionář

H. Píka před odjezdem na Ruskou frontu 1916          vlastní život v první linii.

Do vlasti se vrátil v lednu 1919, absolvoval školu pro důstojníky a v roce 1920 byl přijat za důstojníka z povolání. Od října 1920 byl přidělen ke vznikající Vojenské akademii v Hranicích. V roce roce1922 byl jmenován do hodnosti kapitána a stal pobočníkem velitele akademie. V říjnu 1926 byl vyslán na Vysokou školu válečnou v Paříži. Po návratu do Prahy nastoupil k Zemskému vojenskému velitelství. V září 1932 byl jmenován vojenským atašé v Rumunsku s kompetencí pro Turecko. V době nástupu fašismu v Německu a v Itálii nabývalo území Rumunska strategického významu. H. Píka měl za úkol navázat kontakty s lidmi z vojenských, politických, hospodářských kruhů a s představiteli armády projednávat důležité vojenské a politické otázky z důvodu vzrůstajících sympatií řady států k nacistickému Německu. V roce 1937 se H. Píka vrátil na hlavní štáb do Prahy a byl ustanoven přednostou skupiny  Generálního sekretariátu. Jeho úkolem bylo řešit problematiku válečného průmyslu států Malé dohody.

V den vyhlášení všeobecné mobilizace 23. září byl H. Píka vyslán do Rumunska a Jugoslávie, aby vyjednal materiální pomoc pro Československo v případě jeho napadení, avšak podpisem mnichovské dohody 30. září 1938 byl její výsledek zmařen. H. Píka se s mnichovským diktátem se nesmířil. Dr. E. Beneš jej prostřednictvím Masaryka pověřil vedením čs. odboje na Balkáně. H. Píka se vrátil do Bukurešti, zatímco doma již po něm pátralo gestapo. V Bukurešti H. Píka organizoval především pomoc čs. uprchlíkům, na vlastní náklady. Zachránil přes sto židovských uprchlíků ze zajateckého tábora u Černého moře a také řadu čs. občanů vězněných v Maďarsku.

Po napadení Polska Německem 1. září 1939 odcestoval znovu do Paříže a Londýna, kde chtěl vstoupit do československého zahraničního vojska, ale prezident E. Beneš jej požádal, aby se vrátil zpět do Rumunska a pokračoval ve své činnosti. H. Píka vytvořil na Balkáně vojenskou odbočku čs. odboje s krycím názvem „Dora“, která organizačně patřila do struktury československé zpravodajské služby s centrem v Londýně. V roce1941 byl Benešem pověřen funkcí velitele mise Československé armády v Moskvě.  H. Píka již tehdy E. Beneše varoval, že Sovětský svaz usiluje o zavedení diktatury proletariátu v naší zemi a ne o svobodné Československo, Beneš však jeho slov nedbal. Gottwald protestoval proti jeho působení a aktivitám, jelikož ho již v té době považoval za nebezpečného muže.

H.Píka  na vrcholu kariéry

V roce 1942 H. Píka pomáhal formovat československé jednotky v Buzuluku z vojáků v zajateckých táborech.  Právě tam na vlastní oči  poznal otřesné praktiky komunistické moci při mapování gulagů. Jednotku nakonec postavil i přes počáteční odpor komunistického vedení. Jeho činnost mu však zásadním způsobem přitížila v poúnorové době. Z pohledu nové komunistické garnitury věděl příliš mnoho a mohl nově nastupující moc zkompromitovat.

V prosinci 1943 byl H. Píka jmenován brigádním generálem. V té době se podílel rovněž na přípravách SNP a za dobu své činnosti zachránil stovky Čechoslováků ze sovětských pracovních táborů. Do osvobozené vlasti se gen. Píka vrátil v červnu 1945, první vládou Národní fronty byl pověřen funkcí podnáčelníka hlavního štábu pro zvláštní úkoly a byl povýšen do hodnosti divizního generála. Již v této době byl sledován na příkaz náčelníka 5. oddělení hlavního štábu B. Reicinem.

                                                 

H.Píka jako divizní generál

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se H. Píka stal jednou z prvních obětí při čistce v armádě. V květnu 1948 byl zatčen bez jakýchkoliv usvědčujících důkazů. Základní usvědčující dokument, na jehož základě byl proces postaven, byl  falzifikát. Hlavní roli při zatčení generála Píky sehrál šéf Obranného zpravodajství a později 5. oddělení Hlavního štábu – Bedřich Reicin, který měl jako sovětský agent a Gottwaldův pomocník    posíli tvliv komunistů.                                      

                                                                                                                          

                                                                                                                                 Generál se synem Milanem před zatčením

Činnost přednosty 5. oddělení Reicina po únoru 1948 vedla k tomu, že  byl po dvouletém sledování 5. května 1948 zatčen také Heliodor Píka a vězněn v pověstném „Hradčanském domečku“ a od října 1948 ve vězení státního soudu na Pankráci. Vyšetřování vykonstruovaných“ zločinů“ probíhalo až do listopadu. Ve dnech 26. - 28. ledna 1949 následovalo neveřejné soudní líčení, které neakceptovalo přesvědčivé důkazy obhajoby o jeho nevině. Div. gen. Heliodor Píka byl shledán vinným ze zločinů vojenské zrady a zneužití služební moci a dne 28. ledna 1949 odsouzen k vyloučení z čs. armády, ke ztrátě vyznamenání a k trestu smrti provazem. Rozsudek jménem republiky:

Osobní spis H. Píky- rozhodnutí o trestu smrti 

Státní soud v Praze po provedeném hlavním přelíčení uznal dne 20. ledna 1949 takto právem:

Divizní generál, Píka Heliodor, narozený 3. července 1897 ve Štítivě, státní okres Opava, tamtéž příslušný, bez vyznání, ženatý, syn Ignáce a Jany rozené Valáškové, bytem v Praze XIX, Kahlerova 11., tč. ve vazbě státního soudu v Praze jest vinen, že:

      1) koncem roku 1940 v Istanbulu, od r. 1941 do konce roku 1945 v Moskvě, na jaře roku 1946 v Londýně a konečně v období 1945 až 1948 v Praze vyzradil exponentům Intelligence Service, tedy cizí moci, přímo skutečnosti, opatření a předměty, jež měly zůstat utajeny pro obranu republiky a za těmito účely vešel s jmenovanými ve styk přímý, to jest s cizí mocí a s činiteli vojenskými, ačkoliv mu povinnost uchovávati uvedené skutečnosti v tajnosti byla výslovně uložena hledíc na jeho služební poměr.

      2) V době od roku 1941 do konce května 1945 v Moskvě a Kujbyševě v SSSR jako náčelník Československé vojenské mise v SSSR ve svých zprávách podávaných československým vládním činitelům do Londýna, záměrně uváděl nepravdivé skutečnosti o činnosti velvyslance Fierlingera v Moskvě, o československé jednotce v SSSR a poměrech v SSSR, vnitřní i vojenské situaci v SSSR v úmyslu, aby poškodil zájmy ČSR i bojové úsilí druhého odboje a jejího spojence SSSR.

      3) V době od r. 1941 v Moskvě a Kujbyševě jako náčelník Československé vojenské mise v SSSR úmyslně systematicky kladl překážky organizaci boje za osvobození ČSR, a to jednak bržděním jejího materiálního vybavování, jednak odkládáním a mařením odesílání československých parašutistů na území ČSR sovětskými orgány, tudíž za války způsobil škodu branné moci, vojenským podnikům republiky a jejímu spojenci, tím spáchal:

   ad 1) zločin vojenské zrady podle § 6:2 odst. 1. zák. č. 50/23 Sb,

   ad 2) zločin zneužití služební moci podle § 300 v. tr. z.

   ad 3) zločin vojenské zrady podle § 6:1. zák. č. 50/23 Sb.,

Odsuzuje se:

  •       Podle §6:2/I1 s. zák. č. 50/23 Sb. za použil:í 5§ 45, 96 v. tr. z. kromě kasace, vyloučení z čs, armády a ztráty čestných odznaků a vyznamenání k trestu smrti provazem.
  •       Podle § 32 zák. č. 50/23 Sb. vyslovuje se ztráta čestných práv občanských na dobu 10 roků.

Uvedený trest státní soud zdůvodnil na základě neúplných výpovědí svědků, instrumentálním výběrem některých vhodných depeší a s použitím falzifikátu podepsaného údajně Davidsonem. Dne 21. června 1949 byl Heliodor Píka popraven.  Rodina cestou obhájce žádala o vydání tělesných ostatků k pohřbení, ale tato žádost byla zamítnuta z důvodů „ohrožení veřejného pořádku“.                                                                            

 Teprve 10. září 1966 mohla rodina podat žádost o rehabilitaci se stížností na porušení zákona. V roce 1968 byl Heliodor Píka zproštěn viny v plném rozsahu. Od této doby rodina gen. H. Píky pokračovala v dalším boji za občanskou a morální rehabilitaci. Teprve po roce 1989 bylo možné plně docenit význam osobnosti a činů generála Heliodora Píky. Na budově Generálního štábu v Praze mu byla odhalena pamětní deska. Jeho jméno též obdržela 1. tanková divize ve Slaném. Následně byly jeho jménem pojmenovány ulice v Praze, Brně, Ostravě, v Plzni, Olomouci a v České Lípě. V roce 1993 byl v Plzni - Slovanech na náměstí s jeho jménem odhalen pomník. K 100. výročí narození r. 1997 vydal Obecní úřad ve Štítině pamětní medaili generála Píky. V objektu památníků bojů za Svobodu v Hrabyni, zařízení Slezského zemského muzea v Opavě byla prezentována výstava nazvaná „Heliodor Píka - život a smrt generála.“ Jméno Helidora Píky nese i základní škola ve Štítině, na jejíž stavbu inicioval v roce 1946 generál Píka sbírku mezi příslušníky armády. Město Opava mu udělilo čestné občanství im memoriam. Od května 1999 do prosince 2005 neslo jeho jméno též Výcvikové středisko logistiky Armády ČR v Opavě. V témže roce byl na ústředním hřbitově v Plzni umístěn pamětní kámen - přesné místo generálova posledního odpočinku nebylo dodnes zjištěno, protože tělo nebylo po popravě vydáno k pohřbení a bylo ukrýváno vlastenci v patologickém ústavu v Plzni-Lochotíně.

V současnosti nese jeho jméno 53. pluk průzkumu a elektronického boje, jehož velitel může rovněž dekorovat pamětním odznakem Generála Heliodora Píky nebo udělit pamětní minci věnovanou odkazu slavného vojáka.

  

Nahoru