Úvodní stránka > Divizní generál Heliodor Píka

Divizní generál Heliodor Píka

Divizní generál Heliodor Píka

* 3.7. 1897 Štítina
† 21.6. 1949 Plzeň

                       

Heliodor Píka vyrostl ve skromných poměrech - v rodině venkovského koláře ve Štítině na Opavsku, kde se narodil 3. července 1897. Ale již jeho křest jako by předznamenal jeho další osud. Na cestě do farního kostela překvapila rodinu s dítětem prudká bouře, provázená tragickou předpovědí, jež se bohužel později naplnila. Podle tehdejšího zvyku dostal chlapec jméno podle řeckého biskupa Heliodora, jehož jméno připadalo na den Píkova narození.

Ze šesti dětí štítinského koláře mohlo studovat jen jedno. Tím vyvoleným se stal právě Heliodor a podle svědectví sourozenců si tohoto šťastného losu dovedl vážit. Stal se vynikajícím studentem opavského gymnázia, osvojil si znalosti několika světových jazyků němčiny, řečtiny, latiny, později ruštiny a francouzštiny, a proto mohl maturovat již po ukončení sexty. Zkoušku dospělosti vykonal ve druhém roce první světové války 19. července 1915 a pak místo plánovaných studií farmacie na Univerzitě Karlově, byl v říjnu 1915 při mobilizaci odveden jako jednoroční dobrovolník do rakousko - uherské armády.

 

Světová válka  

Absolvoval nejdříve tříměsíční kadetku v Opavě, kde potom působil ve funkci instruktora až do června 1916. Tehdy již jako praporčík a velitel roty odjel s doplňovacím transportem na ruskou frontu, ale již 24. července 1916 přešel u městečka Berestečka do ruského zajetí.

Dostal se poté až do Kazaňské gubernie, kde se v zajateckém táboře „Paratský závod" přihlásil 5. října 1916 do vznikajících československých legií. Téměř po roce svého zajetí byl zařazen k 1. rotě náhradního praporu 1. čs. divize v Bobrujsku, ale již 24. září 1917 nastoupil jako jeden z prvních československých legionářů v Rusku cestu do Francie. Zde  v Cognacu, v listopadu 1917 byl určen ke zdravotní službě u 21. čs. střeleckého pluku francouzských legií.

Začátkem června 1918 pluk odjel blíž k frontě do tábora v Darney. Mezitím byl Píka jmenován lékárním adjutantem pluku a později vykonával i funkci důstojníka obrany proti plynům. O jeho činnosti na frontě mnoho naznačuje pochvala velitele francouzské 53. divize generála Guillenina, kterou uvedl ve svém rozkaze 8. listopadu 1918, neboť Píka „na vlastní žádost spolupůsobil při lékařské službě v první linii. Obzvláště se vyznamenal horlivostí při ošetřování raněných, opovrhuje úplně nebezpečím". Prodělal s plukem těžké boje v Ardenách, dokonce otravu plynem. Přihlásil se k další nové zbrani této války - letectvu, ale přišel konec války. Dne 9. ledna 1919 se poručík francouzských legií Heliodor Píka vrátil do vlasti s pomocnou rotou 21. čs. střeleckého pluku.

 

První republika

Nový stát,  Československá republika,  však musel od prvopočátku svého vzniku hájit svoji územní suverenitu, a proto legionářské pluky takřka okamžitě odjely na těšínskou frontu. Po krátkém nasazení na Těšínsku a Slovensku byl vyslán na francouzskou vojenskou pěchotní školu v Saint Cyru u Paříže. Od října 1920 působil jako důstojník z povolání ve Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, zpočátku ve funkci instruktora pěchoty, později učitele plynové nauky a od listopadu 1922 jako pobočník francouzského velitele Forota. V roce 1926 se vrátil do Francie, tentokrát jako student Vysoké válečné školy v Paříži.

Po návratu do Prahy v roce 1928 pak jako důstojník generálního štábu procházel mnoha funkcemi na Zemském vojenském velitelství a na Ministerstvu národní obrany. V roce 1932 byl jmenován vojenským atašé v Rumunsku a Turecku se sídlem v Bukurešti. Tak započala jeho úspěšná zpravodajská a diplomatická kariéra. Vrátil se v roce 1937 a během krize následujícího roku hledal diplomatickou podporu pro československou armádu. S mnichovskou dohodou se nikdy nesmířil. Po nacistické okupaci se podílel na činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa. Dne 29. března1939 odešel z pověření Obrany národa přes Polsko do Rumunska. Manželka se synem Milanem ho do exilu následovali koncem června.

 

II. světová válka

Na pokyn dr. Edvarda Beneše se stal vedoucím odboje na Balkáně, kde zorganizoval zpravodajskou ústřednu „Dora“, která zajišťovala přechody čs. vojáků do emigrace. Před postupujícím fašistickým nebezpečím v samotném Rumunsku přesunul v roce 1940 organizaci do neutrálního Istanbulu, který byl důležitým diplomatickým centrem. Navázal zde styky i se sovětskými zpravodajci, a to ještě v době, kdy se Sovětský svaz paktoval s nacistickým Německem.

Od dubna 1941 byl přeložen do Moskvy jako vedoucí tajné čs. zpravodajské expozitury. Po napadení Sovětského svazu a na pokyn dr. Edvarda Beneše zúročil své znalosti a zkušenosti a v titulární funkci náčelníka Čs. vojenské mise v SSSR, začal aktivně budovat čs. vojenskou jednotku v právní kontinuitě s první republikou. V prosinci 1943 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Protože prosazoval nekompromisní linii londýnské exilové vlády, vzbudil nelibost u členů moskevského vedení KSČ, které se podřizovalo Stalinovým představám o poválečném uspořádání Evropy. Tato skutečnost se projevila záhy po jeho návratu do osvobozené vlasti. Na základě požadavku velitele 4. ukrajinského frontu byla ve sboru v rozporu s dřívější praxí, ale po vzoru Rudé armády zřízena nová zpravodajská služba, Obranné zpravodajství. Do jejího čela byl jmenován s platností od 1. ledna 1945 nadporučík Bedřich Reicin.

 

Poválečná léta

Píka jako podnáčelník generálního štábu pro zvláštní úkoly se r. 1946 zúčastnil mírové konference. Poté v hodnosti divizního generála a ve funkci zástupce náčelníka hlavního štábu byl pověřen stykem s představiteli cizích států (např. provázel v Československu maršála Tita, navštívil rumunského krále aj). S růstem moci Obranného zpravodajství ztrácelo armádní velení v čele s Ludvíkem Svobodou kontrolu nad jeho činností. Reicin svým představeným často podával pouze kusé informace, zneužívaje okolnosti, že věci OBZ byly považovány za přísně tajné, především spolupráce OBZ se sovětskými zpravodajskými orgány.

Jak vrcholila politická krize v Československu, aktivizovala se rovněž činnost Obranného zpravodajství. Orgány OBZ připravovaly řízené provokace proti demokratickým silám za účelem jejich diskreditace. Na plné obrátky se rozjelo i sledování „nespolehlivých“ osob v armádě včetně nejvyšších vojenských funkcionářů generálů Svobody a Bočka.

 

Zatčení, soud a poprava

Činnost přednosty 5. oddělení Reicina po únoru 1948 vedla k tomu, že byl po dvouletém sledování 5. května 1948 zatčen také Heliodor Píka a poté vězněn v pověstném „Hradčanském domečku“ a od října 1948 ve vězení státního soudu na Pankráci. Vyšetřování vykonstruovaných“ zločinů“ probíhalo až do listopadu. Ve dnech 26. - 28. ledna 1949 následovalo neveřejné soudní líčení, které neakceptovalo přesvědčivé důkazy obhajoby o jeho nevině. Div. gen. Heliodor Píka byl shledán vinným ze zločinů vojenské zrady a zneužití služební moci a dne 28. ledna 1949 odsouzen k vyloučení z čs. armády, ke ztrátě vyznamenání a k trestu smrti provazem.

Rozsudek jménem republiky:

      Státní soud v Praze po provedeném hlavním přelíčení uznal dne 20. ledna 1949 takto právem:

Divizní generál, Píka Heliodor, narozený 3. července 1897 ve Štítivě, státní okres Opava, tamtéž příslušný, bez vyznání, ženatý, syn Ignáce a Jany rozené Valáškové, bytem v Praze XIX, Kahlerova 11., tč. ve vazbě státního soudu v Praze jest vinen, že:

      1) koncem roku 1940 v Istanbulu, od r. 1941 do konce roku 1945 v Moskvě, na jaře roku 1946 v Londýně a konečně v období 1945 až 1948 v Praze vyzradil exponentům Intelligence Service, tedy cizí moci, přímo skutečnosti, opatření a předměty, jež měly zůstat utajeny pro obranu republiky a za těmito účely vešel s jmenovanými ve styk přímý, to jest s cizí mocí a s činiteli vojenskými, ačkoliv mu povinnost uchovávati uvedené skutečnosti v tajnosti byla výslovně uložena hledíc na jeho služební poměr.

      2) V době od roku 1941 do konce května 1945 v Moskvě a Kujbyševě v SSSR jako náčelník Československé vojenské mise v SSSR ve svých zprávách podávaných československým vládním činitelům do Londýna, záměrně uváděl nepravdivé skutečnosti o činnosti velvyslance Fierlingera v Moskvě, o československé jednotce v SSSR a poměrech v SSSR, vnitřní i vojenské situaci v SSSR v úmyslu, aby poškodil zájmy ČSR i bojové úsilí druhého odboje a jejího spojence SSSR.

      3) V době od r. 1941 v Moskvě a Kujbyševě jako náčelník Československé vojenské mise v SSSR úmyslně systematicky kladl překážky organizaci boje za osvobození ČSR, a to jednak bržděním jejího materiálního vybavování, jednak odkládáním a mařením odesílání československých parašutistů na území ČSR sovětskými orgány, tudíž za války způsobil škodu branné moci, vojenským podnikům republiky a jejímu spojenci, tím spáchal:

   ad 1) zločin vojenské zrady podle § 6:2 odst. 1. zák. č. 50/23 Sb,

   ad 2) zločin zneužití služební moci podle § 300 v. tr. z.

   ad 3) zločin vojenské zrady podle § 6:1. zák. č. 50/23 Sb.,

Odsuzuje se

      Podle §6:2/I1 s. zák. č. 50/23 Sb. za použil:í 5§ 45, 96 v. tr. z. kromě kasace, vyloučení z čs, armády a ztráty čestných odznaků a vyznamenání k trestu smrti provazem.

      Podle § 32 zák. č. 50/23 Sb. vyslovuje se ztráta čestných práv občanských na dobu 10 roků.

   

Uvedený trest státní soud zdůvodnil na základě neúplných výpovědí svědků, instrumentálním výběrem některých vhodných depeší a s použitím falzifikátu podepsaného údajně Davidsonem. Po přečtení otřásajícího rozsudku Píka stručně prohlásil: „Rozsudku rozumím. Proti rozsudku ohlašuji zmateční stížnost  a odvolání.  Prosím, aby opis rozsudku byl doručen mým obhájcům "

A tak se dočkal dvaapadesátiletý unavený generál se slábnoucím zrakem, hrdina druhého i prvního československého odboje, tragické odplaty. Heliodor Píka byl téměř výsměšně, bez ohledu na jeho vojenské zásluhy, odsouzen za „zločin vojenské zrady a zločin zneužití služební moci."

V dopise prezidentu Gottwaldovi z 19. února 1949 protestoval generál Foucher, bývalý náčelník francouzské vojenské mise v Československu: „Je pro mne nesmírně bolestné, když vidím, že generál Píka byl stižen stejným trestem jako někteří renegáti,…kteří se dali do služeb Němcům ihned po 15. březnu anebo ještě dříve… „ Proti rozsudku protestovala, i když marně i jeho rodná obec Štítina.

Po zamítnutí žádosti o milost byl dne 21. června 1949 rozsudek vykonán v plzeňské věznici Bory. Jeho poslední slova byla: „Mým posledním přáním je, aby národ zůstal sjednocen a aby každý bez rozdílu pracoval na sjednocení národa.“

Na Píkově životním soudu i tragickém konci lze rekonstruovat nejen schéma politických procesů padesátých let, ale také vývoj celá jedné dějinné etapy. Jeho proces se jako jeden z prvních vykonstruovaných procesů krvavě zapsal do dějin, byť byl neprávem zapomenut v přílivu dalších obětí.

 

Rehabilitace

Jméno generála Heliodora Píky se vrátilo do dějin našich národů až po devatenácti letech, a to jen na krátkou dobu, kdy se jeho manželce a synovi ing. Milanu Píkovi podařilo naplnit generálovo přání o „navráceni vojenské cti". Dne 13. prosince 1968 totiž předseda Vyššího vojenského soudu v Příbrami oznámil: „Obžalovaný generál Heliodor Píka . . . zprošťuje se podle § 226 pís. a)  trestního řádu v plném rozsahu obžaloby bývalého Státního prokurátora v Praze... protože nebylo prokázáno, že se staly skutky, pro něž byl stíhán." Generál Píka byl plně rehabilitován. Život mu však už nikdo nevrátil.

O následnou občanskou a historiografickou rehabilitaci Heliodora Píky pak dalších dvacet let opět usilovala pouze jeho rodina a obec Štítina. Jedině tak mu mohla být v červenci 1989 na rodném domku pod historickou Hůrkou odhalena pamětní deska, kterou vytvořila akademická sochařka J. Lukášová.

 

Odkaz

Listopad 1989 otevřel cestu k plné občanské a společenské rehabilitaci. V roce 1991 byl jmenován in memoriam armádním generálem a na budově Generálního štábu v Praze mu byla odhalena pamětní deska. Jeho jméno též obdržela 1. tanková divize ve Slaném. Následně byly jeho jménem pojmenovány ulice v Praze, Brně, Ostravě, v Plzni, Olomouci a v České Lípě. V roce 1993 byl v Plzni - Slovanech na náměstí s jeho jménem odhalen pomník. K 100. výročí narození r. 1997 vydal Obecní úřad ve Štítině pamětní medaili generála Píky. V objektu památníků bojů za Svobodu v Hrabyni, zařízení Slezského zemského muzea v Opavě byla prezentována výstava nazvaná „Heliodor Píka - život a smrt generála.“ Jméno Helidora Píky nese i základní škola ve Štítině, na jejíž stavbu inicioval v roce 1946 generál Píka sbírku mezi příslušníky armády. Město Opava mu udělilo čestné občanství im memoriam. Od května 1999 do prosince 2005 neslo jeho jméno též Výcvikové středisko logistiky Armády ČR v Opavě. V témže roce byl na ústředním hřbitově v Plzni umístěn pamětní kámen - přesné místo generálova posledního odpočinku nebylo dodnes zjištěno, protože tělo nebylo po popravě vydáno k pohřbení a bylo ukrýváno vlastenci v patologickém ústavu v Plzni-Lochotíně.

V současnosti nese jeho jméno 53. pluk průzkumu a elektronického boje, jehož velitel může rovněž dekorovat pamětním odznakem Generála Heliodora Píky nebo udělit pamětní minci věnovanou odkazu slavného vojáka.

 

Nahoru